Setkání na Sněžném očima teenegera

Mamčina šetrnost se projevila i na ubytování, místo krásných pokojů v hlavní budově máme zamluvenou chatku. Psům je to sice jedno, ale já opravdu nemám rád řád bezobratlých a z nich nejméně čeleď pavoukovců. Po výborné svíčkové jsem se musel jít učit fyziku, no není to týrání? Mamka se mezitím vítá ze všema známýma a ošišlává děti po našich psech- peruánku Farrínu Cocu Měsíční květina (Kokínu) a číňánky Briu Aktark + Baska Aktark a štěňátko Abby (Eby). Kolem 15.00 hod.začínají soutěže. Jako první jsou to agility, mamka naznala že to bude sranda a snažila se mě ukecat ať jdu běhat s Arčou. Arča je sice můj miláček, poslušnej ale jinak strašně pomalej. Nikam jsem nešel, věděl jsem proč, zato mamka si nedala říct a byla i s Arčou předposlední! Zato v peruánech se mamce s Majtíkem dařilo s časem 42 sekund jsou první. Všichni sice říkali že Majtík by byl rychlejší kdyby mu to mamka nekazila…. Další soutěž byla v běhání na rychlost, Arámek byl v rozstřelu ( z 8 psů) druhý, což je na něj úspěch. Zato Majtík totálně zklamal, hned po vyběhnutí chtěl nakrýt vlastní matku! Ta si to sice nenechala líbit, ale cenné sekundy už nedohnal a tak doběhnul někde uprostřed. Prostě je to Pazzda… Nejrychlejší byla Inka od Hanky Kocmanové. Dál následoval soutěžní kvíz, jehož výsledky se budou vědět až další den. Další vtipná soutěž je o nejrychlejší zavazování tkaniček, vyhrává ji pan Křelina. Na večeři nejdeme, máme sebou jídlo, ale já si myslím že mamka zase šetří. Večer se všichni scházíme u táboráku, nechybí zde párky, pivo, víno, kytara a zpěv. Sice zde není nikdo věkově ke mně, nejblíže je asi Karolína, ale i tak se dobře bavím. Vyhlašují se odpolední soutěže a Majtík má za agility pohár, malá Abby (po Ginnovi ) vyhrává soutěž o nejmladšího psího účastníka, je to vážně milá psí holčička. Hodná Eva Linhartová mně krmí párkama, Karolína s Martinou křupkami a já poslouchám trošku psí latiny. Jirka Linhart prohlásil kdo nepije není Čech a nechává kolovat absint, já piju kofolu a jsem asi Mongol. Něco po 23.00 hod. musím jít spát, ještě mamka nakrmila naše hladová psiska, já se pod téměř pod studenou vodou osprchoval a pak zalezl i s psíma klukama do našeho spacáku (je v něm teplo, je do mrazů kolem –10 stupňů). Mamka jde nazpět k ohni, ráno sice tvrdí že byla do 2 hodiny nazpět ale já určitě vím že to bylo až po 3 hodině! Ráno mně mamka budí už v 7.30 hod. je totiž pěkně zmrzlá a asi už nemůže usnout. Snídaně je opět z útrob našeho baťohu, minimálně půl roku se nepodívám na konzervu a obzvlášť proto že vím, že ji máme i na oběd. Kolem 10.00 se vyhlašuje kvíz, mamka spletla družstvu“Pizzďaček“ 2 otázky a má slíbený kouzelný talisman v zadní části těla (jsou kvůli ní na 2 až 3 místě). Pokud se divíte názvu je podle nejmenované chovatelské stanice. Dále následuje společné focení a rozdávání upomínkových předmětů. Oběd opět nemáme a tak se pomalu balíme, domů nás vezme paní Jana Farníková. Před odjezdem si ještě s ostatníma posedíme na sluníčku, rozloučíme se a jedeme domů. Cesta je rychlá a jede se krásnou krajinou, prostě všude dobře ale doma nejlépe.

Pár postřehů:
1.Všem se zdál Majtík hubený a obviňovali mamku že ho nekrmí. Vážně ho krmí, víc než mně!
2.Po tom když jsem viděl ostříhané labutěnky, už nikdy nebudu vyhrožovat Ginnovi že ho ostříhám. To ho raději budu česat, ale ať je krásnej.
3.Pokud příště pojedu na Sněžné tak chci spát v hlavní budově.

Štěpán Jura